Mendelova univerzita v Brně 

NÁZVY PROJEKTŮ

• Kvantita a kvalita přístupné vody ve vztahu k degradaci lesních ekosystémům na tajícím permafrostu
• Hloubka prokořenění jako adaptační faktor lesních dřevin a indikátor degradace horského permafrostu
• Pěstování melioračních a zpevňujících dřevin a ochrana půdy před erozí v pouštních a polopouštních oblastech.
• Využití přirozené obnovy pro obnovu lesních porostů severního a středního Mongolska.
• Rekultivace krajiny po těžbě nerostných surovin.
• Možnosti ochrany lesních porostů (kultur) před škodami zvěří a dobytkem.
• Vliv boreálních lesů severního Mongolska na chemické a fyzikální vlastnosti svrchních půdních horizontů.
• Mapování vegetace jedle sibiřské (Abies sibirica).
• Mapování divokých populaci tetřeva hlušce sibiřského (Tatrao urogallus taczanowskii) a tetřívka obecného (Tatrao tetrix).
• Úbytek vody v krajině vlivem degradace permafrostu
• Změny fyzikálních vlastností půdy a riziko eroze v oblastech degradovaného permafrostu.
• Vzácnoprvkové pegmatity v severovýchodním Mongolsku.
• Vysoce alkalické magmatické horniny urtit-ijolitové řady v Mongolsku.
• Srovnání hustoty populací, velikost hnízdních a mimohnízdních okrsků u šplhavců a dutinohnízdičů (v závislosti na průběhu hnízdní sezóny).

ABSTRAKTY PROJEKTŮ

Kvantita a kvalita přístupné vody ve vztahu k degradaci lesních ekosystémům na tajícím permafrostu

Ing. David Juřička

Cíl projektu:
Cílem navrhovaného projektu je vyhodnotit dopady migrace, asimilace a kumulace mobilizovaných chemických prvků vázaných v tajícím permafrostu na boreální les.

Abstrakt:
Permafrostem nazýváme trvale zmrzlou půdu, která představuje na rozsáhlých plochách centrální a západní Sibiře funkční matrici pro existenci a rozvoj unikátních ekosystémů rašelinišť a pralesních společenstev boreální tajgy. Odtávání permafrostu, jeho aktivní vrstvy (AVP) v povrchových vrstvách půdního horizontu, během letní periody je hlavním prvkem regulace biologických, hydrologických a pedologických parametrů půdy. AVP je proměnlivá v prostoru a čase, jejímž prostřednictvím dochází k výměně energie mezi atmosférou a půdním prostředím.
Projekt ověří možnost razantní změny klimatu a charakteru lesního porostu blíže ekosystému mrazové tundry vzhledem k nevratné degradaci půdních a hydrických vlastností permafrostových oblastí.
Série měření pomocí moderní přístrojové techniky zdokumentuje vybrané parametry degradace permafrostu a přesné látkové složení velkého množství pedologických, hydrologických a organických vzorků (minimálně 1000-2000 ks) podmiňující snadnější predikci budoucího vývoje.

Hloubka prokořenění jako adaptační faktor lesních dřevin a indikátor degradace horského permafrostu

Ing. David Juřička
Milan Sobotka

Cíl projektu:
Cílem projektu je prozkoumat reakci kořenového systému lesních dřevin na degradaci permafrostu v horských podmíkách severních oblastí Mongolska.

Abstrakt:
Oblasti severního Mongolska, konkrétně lokality národního parku Khan Khentii strictly protected area a oblast kolem jezera Chövsgöl núr jsou oblasti s extrémním klimatem. Minimální roční teploty klesají až k -50°C a roční úhrn sráže obvykle nepřesáhne 400 mm. Půdy jsou zde mělké, skeloetovité a chudé na živiny. Jedná se o oblasti s výskytem věčně zmrzlé půdy - permafrostu, na jehož existenci jsou vázaná sponečensva dlouhověkých modřínových pralesů.
Permafrost v této oblasti podlenéhá chronické degradaci způsobené devastací lesa, který ho do jisté míry chrání. Permafrost a les mezi sebou mají silnou zpětnou vazbu. Degradace permafrostu, jeho ústup do hloubky a prohlubování jeho aktivní vrstvy, znamená pro místní ekosystémy pokles neprospustného podloží které permafrost vytvářel a tím i pokles hladiny podzemní vody.
Lesy na takto postižených stanovištích trpí nedostatkem vláhy. Naším výzkumem bychom rádi zjistili do jaké míry je les chopen snážet degradaci permafrostu ve smyslu odvodnění krajiny. Prozkoumáme adaptační opatření lesa a přineseme užitečné informace z extrémních klimatických a půdních prostředí.

Pěstování melioračních a zpevňujících dřevin a ochrana půdy před erozí v pouštních a polopouštních oblastech

Jan Pangrác
David Krejčíř

Cíl projektu:
Zjištění možností pěstování melioračních a zpevňujících dřevin a ochrana půdy před erozí v pouštních a polopouštních oblastech

Abstrakt:
Poušť Gobi (1 300 000 km2) dnes tvoří značnou část rozlohy Mongolska (cca 30%) a severní Číny a je řazena jako jedno z nejextrémnějších míst světa. Problémem je neustále postupující desertifikace (rozšiřování pouští) na území Mongolské Gobi a ve vnitřním Mongolsku (provincie Číny). Číně se podařilo desertifikaci výrazně zpomalit a na některých místech téměř zastavit projektem Velké zelené zdi (VVZ).
V minulosti se v oblastech VZZ přirozeně vyskytovaly lesy, které postupem času podlehly rozšiřování pouště způsobené z velké části lidskou činností, zejména odlesňováním a lesní pastvou. V Mongolsku je situace obdobná s tím rozdílem, že se zde žádný projekt zatím nerealizoval. Pokud v nejbližší době nebudou provedena nápravná opatření bude se tato nepříznivá situace nadále zhoršovat.
Při realizaci projektu budeme částečně vycházet i z poznatků Číňanů z projektu VVZ (běží od roku 1978). Jako odolné dřeviny se zatím jeví nejlépe různé variety topolů, jilmů a vrb. Rádi bychom ověřili model výsadby dřevin směrem od středu oáz (center zvodnění v oblasti), kde se vysadí stromové patro s největšími nároky na vodu a půdu, směrem od středu nároky dřeviny klesají, vysadí se i keřové patro. Projekt v Mongolsku má ověřit možnosti aplikace čínského modelu na rozdílné přírodní podmínky jižních oblastí Mongolské Gobi a modifikovat jej pro dosažení co nejlepších výsledků při jeho realizaci.

Využití přirozené obnovy pro obnovu lesních porostů severního a středního Mongolska

Jan Pangrác
Václav Pecina

Cíl projektu:
Maximalizace využití přirozené obnovy in-situ v obnově lesních porostů

Abstrakt:
V současné době pokrývají lesy pouze cca 12% rozlohy Mongolska. Vzhledem k dřívějšímu i současnému vysokému pastevnímu tlaku na lesní porosty a rozsáhlé deforestraci zůstávají obrovské plochy původních lesů neobnoveny.
Minulý režim nezabránil odlesnění značné části lesní půdy (cca 200 000 km2) ani nepodporoval snahy o jejich opětovného obnovení. Přirozená obnova lesů je brzděna lesní pastvou. Proces rozšiřování lesů tak stagnuje nebo se vůbec neuskutečňuje. K obnově je vhodné primárně využívat genofond in --situ. Potenciálními porostotvornými dřevinami jsou původní modřín sibiřský (Larix sibirica), borovice sibiřská (Pinus sibirica) a borovice lesní (Pinus silvestris), jako přípravné nebo půdoochranné dřeviny je vhodné využít druhy bříz (Betula sp.), vrb (Salix sp.) a topolů (Populus sp.). V případě nezajištění dostatečně silného genofondu in-situ bych využil dřeviny s genofondem ex-situ (stále v rámci přírodně podobných území Mongolska), nebo jako poslední možnost dřeviny introdukované (mimo území Mongolska). Kompletní průzkumem půd, zhodnocením nároků jednotlivých dřevin a jejich výsadbou ve spolupráci s cílenou ochranou obnovených ploch je vysoká šance změnit současnou nepříznivou situaci ve prospěch prosperity lesních porostů. Tomuto úmyslu je v současné době nakloněna i Mongolská vláda.

Rekultivace krajiny po těžbě nerostných surovin

Jan Pangrác
Pavel Suk

Cíl projektu:
Navrhnout možnosti rekultivace těžbou postižené, semiaridní, krajiny

Abstrakt:
Těžba nerostných surovin (zejména povrchová) degraduje estetickou i ekologickou hodnotu krajiny. V zemi třetího světa, jako je Mongolsko, není příliš kladen důraz na znovu navracení krajinného rázu do přírodě blízkého stavu. Zdejší krajina je tak mnohdy nevratně ničena a často jsou ztraceny nejcennější krajinné prvky a ekosystémy.
Volbou vhodného druhu rekultivace bude chráněna půda před erozí nebo degradací. Rekultivace budou mít za úkol vytvoření přírodě blízkého prostředí -- lesy, pole, záměrné vytvoření divočiny, tvorba vodních ploch či rekreačních zařízení.

Možnosti ochrany lesních porostů (kultur) před škodami zvěří a dobytkem

Jaroslav Hudzieczek

Cíl projektu:
Zjistit jakým způsobem a v jakém rozsahu jsou působeny škody lesní pastvou ve zkoumaných oblastech a navrhnout metodiku účinné ochrany nově zakládaných lesů

Abstrakt:
Porosty Mongolských lesů velmi výrazně trpí lesní pastvou čímž je znemožněna přirozená obnova lesa. Škody na lesních porostech Mongolska jsou nejčastěji jednorázové, tj. "škoda ze zničení lesního porostu", kdy jsou kompletně zdevastovány mladé a odrůstající stromy.
Základní principy metodiky zjišťování škod zvěří budou vycházet z metodických postupů pro Českou republiku, vzhledem k dlouhé tradici lesnictví a péče o porosty v Českých zemích. Tyto postupy budou upravovány pro konkrétní přírodní podmínky oblastí Khan Khentii stricly protected area provincie Hentiy. Metodika bude v konečné fázi upravena tak aby byla použitelná i pro další oblasti s obdobnými přírodními poměry.

Vliv boreálních lesů severního Mongolska na chemické a fyzikální vlastnosti svrchních půdních horizontů


Jakub Valíček
Pavel Suk

Cíl projektu:
Cílem projektu je posoudit vliv boreálního lesa na svrchní půdní horizonty, na jejich chemické a fyzikálně-chemické vlastnosti, schopnost zadržovat vodu a hloubku prokořenění v souladu se změnami v půdě.

Abstrakt:
Podzoly -- charakteristická půda boreálního lesa. Podzoly jsou tipické nahromaděním silné vrstvy surového humusu a mělkou fyziologickou hloubkou půdy. Dalším specifikckou vlastností boreálního lesa Centrální Asie je výskyt věčně zmrzlé půdy -- permafrostu tj. půdy jejíž teplota je po více než 2roky po sobě jdoucí pod bodem mrazu. Půdy na permafrostu jsou často zamokřené, vytváří se tvz. glejové půdy (gleje), s velmi pomalým rozkladem organické hmoty.
Zájmové území Khan Khentii stryctli protected area bylo také zaledněno ledovci -- půdy se po ledových dobách vyvýjejí na chudých skalnatých podložích, velmi často na periglaciálních sedimentech pod vlivem silného promyvného procesu.
Výzkum bude probíhat na člověkem nezměněných i poškozených plochách, které budou sloužit pro srovnání a následnou detekci problémů vzniklých zejména odlesněním. Ve zkoumaných plochách bude kladen důraz na jedli sibiřskou a její vliv na populaci teřeva a tetřívka, na rozdíl od borovice (limby) sibiřské, která tvoří přirozenější životní prostředí těchto dvou druhů.
Přímou součástí projektu jsou projekty "mapování vegetace jedle sibiřské (Abies sibirica)" a "mapování divokých populaci tetřeva hlušce sibiřského (Tatrao urogallus taczanowskii) a tetřívka obecného (Tatrao tetrix)".

Mapování vegetace jedle sibiřské (Abies sibirica)

Jakub Valíček
Marek Janoštík

Cíl projektu:
Zmapovat vegetaci jedle sibiřské (Abies sibirica), posoudit její současný stav a její zastoupení vůči ostatním dřevinám

Abstrakt:
Jedle sibiřské rostou v chladném podnebí boreálního lesa, na vlhkých půdách, v horách nebo povodích chladných vodních toků v nadmořských výškách 1900-2400 metrů. Jsou mrazuodolné, přežívající teploty až do -50°C. Jen zřídka se dožívají více než 200 let kvůli náchylnosti k hnilobě ve dřevě. Jsou známé dvě varianty Abies sibirica var. sibirica a Abies sibirica var. semenovii (B. Fedtschenko) Farjon - endemický druh v Kyrgyzstánu.
Nashromážděná data pomou s výběrem vhodných druhů a metod zalesňování.

Mapování divokých populaci tetřeva hlušce sibiřského (Tatrao urogallus taczanowskii) a tetřívka obecného (Tatrao tetrix)

Jakub Valíček
Michael Fiala

Cíl projektu:
V rámci mapování biodiverzity posoudit stav populace tetřeva hlušce sibiřského (Tatrao urogallus taczanowskii) a tetřívka obecného (Tatrao tetrix) ve vztahu k jedli sibiřské (Abies sibirica).

Abstrakt:
Tetřev hlušec sibiřský žije ve starých, rozlehlých, jehličnatých nebo smíšených lesích, hlavně v oblastech se vzrostlými borovicemi, početnými, ale nepříliš velkými mýtinami a bohatým zastoupením bobulonosných keříků, hlavně borůvek. Potravu hledá na zemi i na stromech, v potravě převládá jehličí a pupeny, jindy požírá také různé plody (převážně bobule), výhonky rostlin a lístky. Živočišná složka, tvořená hlavně hmyzem, je zastoupena jen v malé míře (6-10 %). U mláďat je potrava zpočátku výhradně živočišná s postupně rostoucím podílem bobulí.
Tetřívek obecný vyhledává různé biotopy, od rašelinišť, slatin a lesních pasek po vřesoviště. S výjimkou období páření žije většinou nenápadně. Co se týče ostatních znaků se velmi úzce podobá tetřevu hlušci.


Úbytek vody v krajině vlivem degradace permafrostu

Milan Sobotka
David Juřička

Cíl projektu:
Stanovení míry poškození krajiny Khan Khentii suchem způsobeným degradací horského permafrostu s predikcí dalšího vývoje

Abstrakt:
Horské polohy Khan Khentii strictly protected area jsou vlivem deforestrace, znečištění ovzduší a klimatických změn vystaveny účinkům degradace permafrostu. Nejvážnějším problémem, který vyvstává z této situace je rychlé odvodnění krajiny a následná rozsáhlá aridizace.
Permafrost tvoří nepropustnou vrstvu, která v půdních horizontech jednotlivých ekosystémů během celého roku udržuje rovnovážnou hydrickou bilanci. Tento relativně vyrovnaný stav je narušen zvýšeným táním permafrostu a posunem aktivní vrstvy hlouběji do podloží. Tím dochází ke ztrátě vláhy ve svrchních vrstvách půdy a chřadnutí lesních porostů.

Změny fyzikálních vlastností půdy a riziko eroze v oblastech degradovaného permafrostu

Jan Pangrác

Cíl projektu:
Detailně prozkoumat a popsat půdy v na vybraných stanovištích provincie Hentii a Bulgan se zřetelem na změnu fyzikálních vlastností půdy na plochách s degradovaným permafrostem. V návaznosti na to stanovit míru poškození krajiny erozí a predikci předpokládaného vývoje erozního zatížení vybraných oblastí.

Abstrakt:
Degradující permafrost skrze půdu jako matrici potřebnou k rozvoji lesa silně ovlivňuje okolní ekosystémy. Rozkolísání hydrického režimu v mnoha případech znamená vysušování svrchní horizontů půdy, které tak snadněji podléhají erozi. Odlesněné plochy již v současné době vykazují známky silného poškození erozní činností deště a větru. Na degradovaných plochách předpokládáme razantní úbytek svrchního humusového horizontu, hrabanky a celkově sníženou retenční kapacitu půdy.

Vzácnoprvkové pegmatity v severovýchodním Mongolsku

Jindřich Kynický

Cíl projektu:
Na základě nových terénních geologických prací, mineralogických a petrologických studií bychom se rádi pokusili podat dlouhodobý projekt grantové agentuře. Tento projekt bude mít s velkou pravděpodobností značný vliv pro správné porozumění magmatickým a metasomatickým procesům, probíhajícím v širším okolí intrudujících magmatických těles velkých rozměrů, stejně tak jako na význam migrace prvků zvaných "critical metals" s dominancí tantalu a těžkých vzácných zemin.

Abstrakt:
Většina průmyslově zajímavých pegmatitů se nachází v severovýchodním Mongolsku. Jsou paleozoického až mesozoického stáří. Vzácnoprvkové pegmatity jsou nejčastěji vázány na leukokrátní granitoidy vápenato-alkalické série či Li-F granity. Na území Mongolska se nachází vzácnoprvkové pegmatity obou hlavních skupin, jak LCT, tak NYF.
LCT pegmatity jsou tvořeny křemenem, albitem, miroklinem, Li-slídou (lepidolit), Nb-Ta minerály (kolumbit, tantalit, atd), kasiteritem, apatitem, turmalínem, topazem, berylem a řadou dalších. Náš tým se bude věnovat studiu dvěma nejsložitějším, jedná se o lepidolitové pegmatity Khokh del Uul a Unjuul. NYF pegmatity obsahují důležité Nb-Ta minerály v ještě vyšších koncentracích než v LCT pegmatitech. Dále především křemen, albit, mikroklin a muskovit. Akcesoricky i zirkon, REE minerály, atd. 

Vysoce alkalické magmatické horniny urtit-ijolitové řady v Mongolsku

Jindřich Kynický
David Juřička
Anthony Williams-Jones

Cíl projektu:
Zařadit pomocí kompletní minero-petro-chemické klasifikace severomongolské vysoce alkalické magmatické horniny urtit-ijolitové řady a pomocí získaných analytických dat zkoumaných hornin potvrdit nebo vyvrátit nově přijímané názory o bezprostřední vazbě ijolitů na starou konsolidovanou kontinentální kůru. 

Abstrakt:
V rámci geologické stavby severního Mongolska vystupují unikátního horniny peralkalické povahy a jejich největší výskyt je v těsné blízkosti nejhlubšího mogolského jezera.
Naše pozornost bude soustředěna převážně na nejstarší známou mongolskou strukturu známou jako Bajkalidy. Tato struktura je stará přes 550 milionů let a její severní hranici tvoří Bajkalský rift, na nějž je vázáno i nejhlubší jezero světa -- Bajkal jehož mongolským ekvivalentem je právě jezero Cubcugul.
Průzkumné práce budou probíhat v hornatém terénu Buseingolského pásma, které se rozkládá v západním křídle Murenské antiklinály v zóně Sangilenských zlomů a dále se soustředíme na Beltezin-Arasanské pásmo, pravděpodobně tvořené několika intruzivními, převážně plutonickými masivy. Všechny neprozkoumané lokality, vytipované pouze dálkovým průzkumem země, leží v ajmaku Khovsgol na severu Mongolska.

Srovnání hustoty populací, velikost hnízdních a mimohnízdních okrsků u šplhavců a dutinohnízdičů  (v závislosti na průběhu hnízdní sezóny)

Michael Fiala

Cíl projektu:
Na vybraných lokalitách provést srovnání hustoty populací případně velikost hnízdních či mimohnízdních okrsků (v závislosti na průběhu hnízdní sezóny) a získané výsledky porovnat s daty z ČR.

Abstrakt:
V Mongolsku je podobné druhové složení šplhavců a dutinohnízdičů jako v ČR. Bude provedena studie přítomnosti šplhavců (potažmo dutinohnízdičů obecně a/či netopýrů) v závislosti na přítomnosti mrtvého dřeva v relativně člověkem neovlivněných lesích, a srovnání různých biotopů (les i menší skupiny dřevin).
Data budou získána přímým pozorováním i pomocí akustického monitoringu s použitím záznamníků. Tato metoda značně snižuje terénní náročnost a zpřesňuje získaná data. Provedeme vyhodnocení a srovnání výsledků s podobně monitorovanými lokalitami v ČR - např. projekt monitoringu lokalit pro Vysočinskou pobočku ČSO resp. AOPK.
Metodika bude upřesněna na základě načasování hnízdní sezony dle informací pracovníků MOS (Mongolian ornitological society).
Získané závěry budou přínosné pro zlepšení ochrany ptactva a dalších organismů vázaných na odumřelé dřeviny.