Základní charakteristiky 

Mongolsko je vnitrozemským státem nacházejícím se v centrální Asii. Na severu hraničí s Ruskou federací a na jihu s Čínskou lidovou republikou. Je 18. největší zemí světa s rozlohou 1 564 116 km2 (UNdata, 2016). Hlavním městem je Ulánbátar. Mongolsko je rozděleno do 21 ajmagů (provincií/krajů), které jsou následně rozděleny do sumů (okresů) (WHO, 2012). 

I přes velkou rozlohu Mongolska zde není příliš vysoká populace – počet obyvatel je 3 072 005 (National Statistical Office of Mongolia, 2016), což vede i k nízké hustotě zalidnění – asi 1,9 obyvatel/km2. Oficiálním jazykem je mongolština. Index lidského rozvoje (Human development index, HDI) je 0,727. Míra gramotnosti je 97,3 % (UNDP, 2016). 

Ekonomická situace 

Mongolsko se postupně stává moderní a pulzující ekonomikou s pozoruhodným hospodářským růstem poháněným především těžebním sektorem, který má v zemi i do budoucna stále obrovský potenciál. Obchodní režim je stále více otevřený a nový regulační rámec se stává efektivnějším, a především usnadňuje rozvoj stále rostoucího soukromého sektoru (The Heritage Foundation, 2016). 

Od přijetí nové ústavy v roce 1992 se Mongolsko transformovalo z uzavřené společnosti ovládané komunistickou stranou v otevřenou společnost s dynamickou a pluralitní demokracií. Tento přechod byl doprovázen postupným zaváděním reforem volného trhu a relativně dobře udržovanou politickou stabilitou. Zatímco Mongolsko stále zlepšuje mezinárodní vztahy s USA, Japonskem a Jižní Koreou, daří se mu stále udržovat silné vazby s Ruskem a Čínou. Nejdůležitějšími ekonomickými sektory jsou zemědělství a těžební průmysl (The Heritage Foundation, 2016). 

V roce 2014 se navzdory značnému (24,2 %) nárůstu produkce těžebního odvětví díky prvnímu roku plného výkonu dolu Oyu Tolgoi (měď, zlato) růst HDP zpomalil na 7,8 % oproti 11,7 % v roce 2013. Celková průmyslová produkce vzrostla o 16,1 % a přispěla 4,8 % k růstu HDP a to navzdory 16,3% poklesu v produkci uhlí. Zemědělství, které je silně ovlivňováno počasím, díky příznivým podmínkám přispělo 14,4% růstem a zůstalo hnací silou růstu, čímž přispělo k celkovému růstu HDP 1,5 %, stejně tak jako sektor služeb. Příliv zahraničních investic stále klesá vlivem nejistoty spojené s investičními pravidly a meziročně se snížil o 80,7 % a odráží tak negativní situaci na trzích komodit jakož i stále chybějící reálné signály zlepšujícího se investičního klimatu v zemi. Místní měna (mongolský tugrik, MNT) v roce 2014 oslabila vůči USD o 13,8 % (v roce 2013 o 19,2 %) a v současné době stále oslabuje. Pozitivním aktem bylo přijetí tzv. Glass Account Law, které dle očekávání přinese průzračnost do hospodaření vládních agentur a obecně subjektů se státním podílem (MZV ČR, 2016).  

Hlavní rizika pro ekonomiku Mongolska představuje její značná zranitelnost vůči externím šokům, zejména ve vztahu k vývoji čínské ekonomiky, kam míří 87 % celkového exportu Mongolska (MZV ČR, 2016). 

Významným limitujícím faktorem ekonomického růstu Mongolska je velmi málo rozvinutá infrastruktura, a to jak dopravní, tak energetická, což mongolská vláda začíná aktivně řešit vypisováním tendrů na projekty realizované pomocí koncesí (PPP), z donorských peněz, soukromými investicemi a částečně také ze státního rozpočtu (MZV ČR, 2016). 

Těžební průmysl je pro Mongolsko zásadní a těžba nerostných surovin tvoří 24 % HDP a 67 % průmyslové produkce (Zastupitelský úřad ČR v Ulánbátaru (Mongolsko), 2015). Nerostné suroviny tvoří asi 80 % exportu a těžba zajišťuje kolem 40 % z celkových vládních příjmů. Výrobní sektor se podílí na HDP jen asi z 11 % (UNDP, 2016). Mezi těžené komodity patří například zlato, měď, černé a hnědé uhlí, uran, stříbro, železná ruda, molybden či prvky vzácných zemin. 

V zemědělském sektoru je zaměstnáno téměř 30 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Mongolska a na HDP se podílí cca ze 14 %. Chov hospodářských zvířat hraje v ekonomice Mongolska klíčovou roli a má zásadní význam pro zaměstnanost i exportní příjmy. Živočišná produkce tvoří zhruba 70 % z celkové produkce sektoru. Stavy hospodářských zvířat v Mongolsku stále rostou a v září roku 2014 dostáhly 61 mil. kusů, z čehož ovce tvoří 90 % celkového množství, následuje skot s 3,7 mil. kusy, koně s 3,1 mil. kusy a velbloudi s 380 tis. kusy (Zastupitelský úřad ČR v Ulánbátaru (Mongolsko), 2015). 

Zemědělsky využívaná plocha je podle FAOSTAT z roku 2013 1 133 099 km2 (FAO, 2016), což znamená, že téměř 90 % země může být využíváno pro zemědělství a především pastvu. Orná půda a trvalé kultury pokrývají asi 1,3 milionů ha, zatímco trvalé pastevní porosty 117,1 milionů ha. Hlavními zemědělskými plodinami jsou pšenice, ječmen, luštěniny, brambory a ovoce (FAO, 2001).  

Dominuje 1. sektor, který tvoří 84,9 % celkové zemědělské produkce. 

Sociální situace 

V současné době je v Mongolsku trend nárůstu populace, který byl v letech 2010–2015 asi 1,5 % za rok. Zároveň s ním jde trend upouštění od tradičního kočovného a pasteveckého života a stěhování se do měst za možností lepšího života a vidinou zbohatnutí, kdy ve stejném časovém rozmezí roste městská populace o 2,8 % za rok. Tento masivní přísun obyvatel do měst s omezenými ubytovacími kapacitami má za následek budování obrovských chudinských čtvrtí na předměstích, které jsou tvořeny tradičními mongolskými obydlími – jurtami. V roce 2014 žilo ve městech až 71,2 % obyvatel, z nichž je většina koncentrována v Ulánbátaru (UNdata, 2016). Další větší města jsou například Erdenet, Darchan a Čojbalsan, z nichž ale ani jedno nemá přes 100 000 obyvatel (Brinkhoff, 2015). Podíl ekonomicky činného obyvatelstva v produktivním věku je 44,5 % (MZV ČR, 2016). 

Krátce k historii 

Člověk moudrý se v Mongolsku usadil přibližně před 40 000 lety. V roce 1206 Čingischán založil Mongolskou říši, která se stala největším impériem v celé světové historii. Později se Mongolsko dostalo pod správu Číny a svoji samostatnost si vybojovalo zpátky až v roce 1921. Vznikla Mongolská lidová republika, která byla pod silným sovětským vlivem. V roce 1961 se Mongolsko stalo členem OSN. Po rozpadu Sovětského svazu proběhla relativně poklidná demokratická revoluce v roce 1990, která vedla k systému více politických stran, v roce 1992 k nové ústavě a k přechodu na tržní ekonomiku. Tento přechod vedl k otřesu základů, na kterých stál po 70 let obchod s Ruskem, který poklesl o 80 % a měl těžký dopad na životy lidí (UNDP, 2016). 

Problémy Mongolska 

Mongolsko čelí v současné době řadě problémů, které mají mnoho podob a řadu dopadů. Mezi největší sociální problémy patří urbanizace, kdy lidé upouštějí od tradičního kočovného života a stěhují se za vidinou lepšího a pohodlnějšího života do měst. Města, především pak Ulánbátar, mají omezené ubytovací kapacity a nové stavby rostou jen pomalu. Po obvodu města pak vznikají rozsáhlé chudinské slumy, kde žijí lidé v tradičních jurtách v bídě.  

Problematická je v zemi také infrastruktura. Například v Ulánbátaru je honosné malé centrum s reprezentativními budovami a dobrou dopravní sítí, ale jen o pár ulic dál už je asfaltová vozovka plná děr, budovy chátrají, nebo zůstaly nedostavěné a v okrajových částech města už je vozovka nezpevněná s obrovskými výmoly a místo domů zde stojí jurty.  

V zemědělství působí velké problémy i klima. Klimatický stres, zejména pozdní a časné mrazy, mohou způsobit ztráty při sklizni zemědělských plodin o 10 až 30 % (FAO, 2001).  

Problémem je i přístup místních obyvatel k rozvojové pomoci, a to především v oblasti vodních zdrojů, se kterými má Mongolsko vzhledem k aridnímu klimatu problém a na kterých je závislé. V poušti Gobi bylo v minulosti vybudováno zahraničními firmami množství studní a ochrana pramenišť. V současné době je řada těchto míst znehodnocená, čerpadla jsou rozbitá, studny jsou zasypány nebo kontaminovány, oplocení kolem pramenů je probouráno dobytkem a jedinečné zdroje vody jsou takto znehodnoceny či znehodnocovány. 

Jako obecně největší problém se ukazuje dezertifikace, která je způsobovaná a podporována mnoha provázanými faktory, které jsou samy o sobě dost významnými problémy. Mezi nimi může být například klimatická změna, tání permafrostu, nelegální těžba dřevin a celkově odlesňování nebo přepásání pastvin. 

Charakter krajiny 

Charakter krajiny Mongolska, které se nachází z větší části na náhorní plošině, se dá poměrně dobře vyjádřit charakterem zdejších ekosystémů. 

Finch (1996) rozeznává v Mongolsku šest hlavních ekosystémů. Jsou to vysokohorské ekosystémy, tajga, horská lesostep, step, pouštní step a poušť. Vysokohorské ekosystémy se vyznačují extrémními životními podmínkami, jsou stále částečně kryty ledovci a zabírají přibližně 5 % rozlohy na severu země. Tajga pokrývá okolo 5 % Mongolska v severní části země, především v horských oblastech, a je tvořena smíšenými lesy. Horská lesostep pokrývá okolo 25 % rozlohy Mongolska, především ve střední části země, a vytváří přechod mezi nízkými horami a pastvinami, kdy sestává z travních porostů a rozptýleného lesa. Step pokrývá okolo 20 % rozlohy Mongolska ve střední a jižní části a je tvořena travinnými porosty. Pouštní step pokrývá okolo 20 % rozlohy, především na jihu země, a charakteristická je kamenitou pouští se sporadickou vegetací. Pouštní ekosystém je představován pouští Gobi.